Miroslav Coufal
V rámci zájmového útvaru ve škole připravit a realizovat se staršími žáky krátké divadelní představení s interaktivními prvky. Projekt je časově rozdělen do 5ti etap: Motivace; Volba tématu; Prozkoumávání tématu v procesu tvorby; Realizace; Reflexe; Opakovaná realizace před novým publikem + analýza a reflexe. Skupinou žáků, kteří participují na přípravě a na které je vyvíjeno výchovné působení, jsou vybraní žáci z 8. a 9. ročníku. Cílovou skupinou jsou zbývající žáci 2. stupně, kterým je samotné představení určeno (interaktivní publikum)
Žáci-herci sehrávají pro sebe samotné důležitý příběh s palčivým tématem. Žáci-diváci jsou přizváni k audienci a sledují jednotlivé scény až do vyobrazení konfliktu. Prostřednictvím nabízených dramatických technik (Vnitřní hlasy, Horké křeslo, Výměna rolí) se pro žáky-diváky vytváří příležitost porozumět příběhu v souvislostech do větší hloubky a dokonce i zvrátit či ovlivnit jeho vývoj. Je možné nabídnout žákům-divákům, aby sami navrhli tzv. 4 scénu, v níž je interaktivní publikum vyzváno, aby našlo čas a místo mimo zobrazené scény, v nichž lze konflikt lépe utlumit, a toto řešení si vyzkoušet prakticky. Mediátorem celého dění a vzájemné pozitivní interakce žáků - herců a diváků - je tzv. Joker (z angl. šprýmař, čtverák), jehož role má vymezená pravidla, která podporují úspěšnou komunikaci publika. Mediátorem je v našem případě učitel dramatické výchovy. Na pozadí dramatického příběhu si účastníci audience uvědomují své vlastní postoje, návyky a hodnoty a bezprostředně je v modelových situacích prověřují. (Zvolená forma interaktivního divadla myšlenkově i formálně navazuje na tradici Divadla utlačovaných, jehož hlavním inspirátorem je dosud žijící brazilský dramatik, režisér, teoretik a pedagog Augusto Boal, 1931. Jeho zásluhou také vznikla a byla propracována metoda, jíž je možné přimět diváka k aktivní spoluúčasti na představení.) Vlastně se jedná v tomto pojetí o jistý druh vrstevnického vyučování, kdy divadlo fórum působí jako modelová metoda, jejímž prostřednictvím žáci mohou získávat vědomosti a přenášet je druhé.
Divadlo ve službách rozvoje osobnosti - vyvolávat otázky, provokovat myšlení a podněcovat hledání vlastních odpovědí i výrazových možností.
Divadelní interakce – napomáhat hlubšímu poznání svého okolí, učení se schopnostem naslouchat druhým a vnímat jejich jedinečnosti i odlišnosti.
Společný zážitek - přinášet uvolnění a zábavu pro skupinu jako celek, utvářet pozitivní klima a soudržnost skupiny.
Individuální prožitek - podporovat vnitřní porozumění a zapamatování.
Motivace – využil jsem služeb občanského sdružení Augusto, které školám nabízí právě projekty divadla ve výchově, interaktivní divadlo a dílny seberozvoje. Členové sdružení jsou profesionální herci. Pro žáky 8. a 9. třídy vystoupili s programem divadla fórum Tvůrce na téma šikana. Cíl programu byl formulován takto: Uvědomit si sebe jako tvůrce svého života. Klíčovými otázkami k aktivnímu prozkoumání následující: Co můžu já osobně udělat v situaci, kdy je můj spolužák šikanován? Když si celá třída dělá vtipy na účet třídního outsidera, ale já s jejich jednáním nesouhlasím? Jak se mám zachovat, když jsem svědkem bezpráví? Celý průběh byl zaznamenáván na video a záznam byl digitalizován. Žáci dostali po absolvování programu nabídku zapsat se do divadelního kroužku – zájmový útvar. Kroužek má v současnosti 12 členů a jeho věkové složení se pohybuje od 14 do 15 let. Je třeba dodat, že do kroužku se zapsali převážně ti ze zúčastněných žáků-diváků, kteří měli přímý zážitek interakce. S pomocí herců řešili v modelových situacích ve třídě nastolený problém a sklidili potlesk od spolužáků. (Pozn.: Podobné programy divadla ve výchově za výhodných podmínek jako službu školám nabízí také Katedra pedagogiky PdF MU v Brně se studenty specializace oboru Dramatická výchova.)
Volba tématu - fázi, kdy bylo nutné vybrat téma, které nás láká ke zpracování, je věnována podrobná fotodokumentace. Žáci sami navrhovali: Pomluva; Frajeřiny; Rvačky; Drzost; Nevděčnost; Sobeckost; Výsměch; Zbabělost; Nedůvěra; Krádež; Agresivita; Být jiný/Nepřijetí okolím. Z mnou dodaných témat: Šikana; Outsider; Sociální rozdíly; Rasismus; Obtěžování; Závislosti; Žáci versus učitel; Falešné kamarádství; Ničení věcí; Záškoláctví - volili jako zajímavá: Šikana; Závislosti; Žáci versus učitel; Falešné kamarádství; Záškoláctví. Jak se k nim vyjadřovali, jak jim rozumí? U většiny témat uměli uvést příklady. Zveřejňovali vlastní i přímé zkušenosti. Které téma si nakonec zvolili a proč? Největší zájem ze všech uvedených témat projevili o Závislosti a Žáci versus učitel. Pro konečné rozhodnutí převážilo téma Žáci versus učitel.
Prozkoumávání tématu v procesu tvorby – také tato fáze byla fotograficky dokumentována. Na téma žáci versus učitel vznikl příběh, který jsme divadelně zpracovali do čtyř scén. Nástin scén: 1. Setkání s učitelkou před školou; 2. Žáci se projevují ve vyučování, učitelka reaguje; 3. O přestávce se žáci domlouvají proti učitelce, třída se dělí na příznivce a odpůrce; 4. Při zkoušení se žákům podaří žert a učitelka reaguje, dochází ke konfliktu a padne facka; děj se zastavuje. V příběhu vystupuje celkem šest postav, žáci a učitelka. Jejich charakterové vymezení i vzájemné vazby bylo nutné navrhnout, pochopit a zasadit správně do příběhu tak, aby mohl děj vygradovat jednoznačným konfliktem v ukázkovou krizi. Dramatické ohnisko výchovného působení na žáky spočívalo především v ovládnutí dramaturgicko režijních a některých hereckých postupů. Díky tomu se žáci přirozeně učili komunikativním dovednostem a zejména rozvíjeli schopnost nahlížet na problém z více stran. Bylo nutné, aby vše, co se v rozsahu vytvářených scén odehrává, bylo pravděpodobné a hlavně pochopitelné pro diváky.
Realizace – podle prvotního plánu jsme s programem divadla fórum na téma žáci versus učitel vystoupili ve třídě žáků 6. ročníku. Byl pořízen videozáznam. Vlastní průběh byl následující. Představení postav; Odehrání příběhu bez přerušování od začátku do konce; Otázky mediátora: „O čem to bylo? Jak byste příběh pojmenovali? Kde se odehrávají jednotlivé scény? O co v nich jde? Jaký byste jim dali název?“; Postupné přehrávání jednotlivých scén s možností zapojení diváků technikami Vnitřních hlasů, Horkého křesla, Výměnou rolí (viz na konci článku kontakt na autora); Otázky mediátora: „Ve kterém okamžiku a která postava může ovlivnit vývoj děje k lepšímu? Jak by se měla tato postava zachovat, co by měla udělat, říct apod.?“; Poděkování a zatleskání protagonistům; Návrh divákům vytvořit vlastní tzv. 4. scénu (viz odstavec výše Divadlo fórum v podmínkách ZŠ); Diskuse s ohniskovou skupinou herců i cílovou skupinou diváků: „Co si myslíte o postavách žáků? Mohlo by to tak ve skutečnosti být? Co si myslíte o postavě učitelky? Jaký problém nám herci ukázali a jak byl řešen? Podařilo se nám ho ve hře vyřešit? Byla chyba na straně žáků, učitelky, nebo svým dílem na obou stranách? (V čem?) Která(é) z postav a jak by se měla(y) podle vás změnit (chování, postoj) a proč?“; Závěr.
Reflexe s ohniskovou skupinou – byla provedena bezprostředně po realizaci a potom ještě jednou s odstupem několika dnů v rámci uspořádané oslavy (besídka). Tato fáze je předmětem výzkumného vyhodnocování.